Bylo nebylo... aneb legenda o kombuše

Rusko poprvé

Rusko podruhé

Na území bývalého Sovětského svazu prý po roce 1945 začal rychle stoupat počet zhoubných nádorů. Při statistickém vyhodnocování údajů o výskytu nových onemocnění v jednotlivých oblastech byl opakovaně zjištěn nápadně malý výskyt ve dvou krajích na středním západním Urale. Nevyskytovaly se tam téměř žádné případy nádorového onemocnění, pouze u nově přistěhovaných. Anomálie vzbudila zájem odborníků. Vědci se pustili do práce a zjistili, že životní prostředí v těchto méně obydlených oblastech (Solikamsk a Beriozniki) nebylo o nic lepší než v jiných průmyslových oblastech, naopak, tato oblast patřila mezi nejhorší. Byly tam totiž závody pro zpracování draslíku, rtuti, olova a azbestu., Místní obyvatelé byli zdraví na vzdory faktu, že v okolí umíraly lesy a v řece Kamě hynuly ryby. Vědci začali zkoumat původ obyvatelstva, etnické rozdíly, sociální poměry (úroveň bydlení, stravovací zvyklosti, náročnost a hygiena práce, využití volna, doba spánku, věk apod...).

Příčina pevného zdraví místních? Nenalezena. Další výzkumy vědcům zamotaly hlavy ještě víc, neboť konzumace alkoholu a nikotinu se od jiných oblastí nelišila, ale navzdory alkoholismu měli místní, ve srovnání s dalšími oblastmi, nadprůměrnou pracovní morálku, celkově měli v práci méně neschopenek, nestonali s běžnými nemocemi a nebylo potřeba řešit delikty z opilství. Místní prokazatelně snesli větší množství alkoholu aniž by se opili. Lidé měli neustále dobrou náladu a vesele překračovali průměrné pracovní normy. Vědci nad těmito fakty marně kroutili hlavami.

K průlomu vedla, jak to u velkých objevů často bývá,  náhoda. Vedoucí lékař jedné vědecké skupiny navštívil jednu ze sledovaných rodin a nevybral si k tomu vhodný čas. Doma zastihl jen babičku a ta hostu nabídla studený čaj, který pravidelně pil i celý zbytek rodiny. V Rusku mají lidé čaj rádi, ale tento byl trošku jiný. Babička návštěvě ochotně vysvětlila jak jej připravují pomocí tzv. čajové houby a ukázala kameninové nádoby v komoře, přikryté plátnem, ve kterých tuto houbu, v podobně velkého koláče, v čaji pěstovali. Takto z obyčejného slazeného čaje vznikal zdravý a osvěžující perlivý nápoj s obsahem oxidu uhličitého. Nakonec zaujatý vědec dostal i recept: Na 1 litr vody 1 kávová lžička ruského čaje a 100 - 150 g surového cukru. Na hladinu čaje se položí "houba" a ke všemu se přidá šálek už hotového "kvasného čaje". Nádobu je potřeba zakrýt plátnem. Po deseti až dvanácti dnech stání při pokojové teplotě vznikne nový čaj. Občas se mu říká i houbové víno.

Všichni starousedlíci v dané oblasti pravidelně pili kombuchový čaj, tradiční nápoj, používaný již po staletí. Houba prý pochází z Číny a Číňané ji údajně získali od Japonců. Věnovali ji carovi a ten, protože mu houbové víno nechutnalo, pak lidu, aby si víno mohl udělat každý a navíc víno, po kterém se jeho poddaní neopijí. když se počet dnů kvašení zvýší, vzniká kombuchový ocet.

Následoval výzkum čajové houby. Bohužel byl ukončen předčasně, protože skupina lékařů, která jej prováděla, byla obžalována ze spiknutí. Pomohla jim Stalinova smrt, ale ne všichni vězení opustili ve zdraví a jejich výzkum už nebyl obnoven.

Rusko potřetí

Japonsko

Thaj - wan